No není to ráj na zemi?
Všechny ty usmáté obličeje s naleštěnýma očima nás provází celou cestu z letiště až přímo do Srdce Amsterdamu, což je název našeho hotelu, kde
– je každý pokoj vymalován podle určitého filmu (spíme v Big Lebowském, marně se dobíváme ve tři ráno do Matrixu)
– bydlí cca 80 američanů, z toho jich je 80 paniců a mají dohromady 215 laptopů.
– kde je nádherná nová koupelna v každým pokoji s malinkým táckem na koks.
– vám dají radu, které děvky mají směnu.
Red light district.
Ne, nezajímají nás muzea, kostely, divadla, opery, nebo šíleně šišaté budovy, které navrhoval teplý švagr Tima Burtona.
Tento obrázek nemá s článkem nic společného, vložil jsem ho jen proto, abych se cítil chytřejší.
RL District toho nabízí mnohem víc. Malé světelkující panoptikum těch nejnatěšenějších pohledů, které můžete spatřit. Obrácený Vatikán, kde jsou antipapežem všichni, kteří mají pár euro na malý výlet, do červených dveří, tam, kam všichni směřují své myšlenky a představy a svoje péra a peněženky. Jo, člověk trochu znervózní.
Ale stejně zaklepe.
Protože všichni klepou.
A než se naděje, sedí vzadu, za záclonou co hází pach a stíny ulice na propadlou postel, obklopenou zrcadly, které zdokonalý váš smysl pro narcismus. Je nahá a vy ani neznáte její jméno. Nijak nevoní a nikdy vás nepohladí, ale je vaše. Na těch pár minut, nebo dokuď se prostě neuděláte.
A při vší oddanosti, klidně vás i políbí.
Za pade.
Nebo se převalí na břicho a nastaví vám zadek.
Za pade.
Nebo vám sedne klínem na hlavu.
Za pade.
Nebo začne sténat a vřískat.
Za pade.
Žádná z nich nemá v tomhle labyrintu jméno, ale každé můžete říkat Alexandro, Elisabeth, Jarmilo Jakkoliv.
16 minut.
Kondom do koše. Peníze do šuplíku. Dívka sedí na umyvadle a drhne stopy vaší přítomnosti. Lovíte skoro po tmě vaše ponožky. Nikdo nemluví.
V nedalekém baru si dáte nizozemský pivo jehož název neumí vyslovit ani rodáci a jemně se vám klepou ruce. Pomalu vám dochází ta absurdita a dokonalost tohoto malého neprostoru ve středu světa.
Ano, jde jen o sex. Zasunout ptáka do kundy. Ale až tady vám dojde, jakou to má skrytou moc.
Všichni ti chlápci co chodí po ulici a vybírají jako by byli v Tescu. Všechny ty úsměvy a totální mír pohozený na chodníku, ta soudržnost a vyprázdněnost. Ta bizarnost momentu, to oč se planeta snaží od zažehnutí první války je přesně tady, přímo před vámi. Malý dýchající kus země, kde všichni jsou bratři a kde jsou neznámé ženy vašemi milenkami, přesně tak dlouho, jak potřebujete vy. Dokonalý ženský produkt.
Bez otázek o manželství.
Bez vynášení odpadků.
Bez hysterických žárlivých scén.
Bez pláče a hádek.
To protože kunda.
Procházíte kolem party američanů, kteří hážou svého mladšího kolegu do vzduchu, protože měl poprvé švédskou trojku. Típáte joint o popelnici a sledujete, jak jeden z nich končí v řece, protože vytáhl foťák. Bouřlivý aplaus celé ulice. Rusky mluvící uvaděči peep show vytahují další cigáro, řvou Kundy, píče, žluté, modré, cokoli.
Na rohu je nonstop otevřený krámek s dezertama a dortíkama, se vším kde je cukr. Jahodový koláč. Čokoládové preclíky. Z prostředku ulice k vám doléha zvuk Led Zeppelin. Stačí se zakousnout. Další nákup je před vámi.