Lidi mi říkaj, že láska v nás roste a že potřebuje zalejt.
Taky mi lidi říkají "přidej se ke skupině help homeless people", protože oni potřebují naši pomoc. Ale nikdo jim nikdy nedal víc než dvacet kaček.
Proč by taky.
Já vždycky chtěl udělat nějaký gesto hodný stříbrnýho plátna.Třeba nahmatat v kapse kreditku a dát ji žebrákovi, zatímco bych mu do ouška pošeptal číslo pinu.
Teď už ale maximálně ocením dvacetieurovkou toho, kdo mi upřímně zatahá za kabát a řekne "naval prachy ať se můžu zlít".
Protože je upřímný.
Ale k těm lidem..
A tihle lidi se pak přidaj i k dalším skupinám, najednou ještě než jdou spát zachraňují amazonii a podporují irácké babičky nebo dvoubarevné afghánské psy a pak si přepnou panel a na blogu si napíšou článek o tom, jak je facebook moc modrej, moc nepřehlednej, jak ho nemají rádi a jak musí kamarádit s lidma, který nenávidí.
Nebo s kterýma prostě kámoši nejsou.
Lidi mi dál říkaj, že za všechno může Klaus.
Lidi mi říkaj, že globální oteplování roztrhá na sračky moje vnoučata.
Lidi mi říkaj, že kafe není moc černý a cukr moc sladkej a že vlastně, v podstatě jelikož a poňevadž a nýbrž, všechno je v naprostých hovnech.
Lidi mi říkaj, že když budu moct, dokážu naprosto všechno. Že když půjdu za svým snem, tak dosáhnu čeho si zamanu.
Lidi mi to říkaj.
A přitom jdou na šichtu k pokladně.
Prodávat boty.
Leštit boty.
Opravovat boty.
Roznášet letáky.
Řídit kamiony.
A mě se z toho chce vážně blít.
Lidi mi říkají, že v každém z nás je něco hezkýho a že každá žena je krásná a že nejkrásnější věcí na světě je východ slunce.
Lidi mi říkají, že Jane Goody, ta plešatá baronka slova z anglického Big Brothera byla úžasná žena, i přestože byla naprosto blbá a měla rasistický hlody.
Ale byla natolik chytrá, aby brzo zdechla.
Lidi mi říkají, tedy, lidi jí nanuky a sedí v naší restauraci a od huby jim padají kuřecí křídla a sweet n chilli omáčka se jim plácá po ksichtě a do toho mi říkají, že ekonomická krize snad nikdy neskončí.
Lidi mi říkají, že je strašně smutné, kolik íráckých dětí umírá při bombardování.
A listují přitom v Ikea katalogu.
Nebo to říkají ve frontě do lunaparku.
Nebo při tom sedí u kadeřníka.
Ale mluví o tom.
Jsou uvědomělí. A lepší. Že.
Lidi mi říkají věty, kde jsou cizí slova a já kosmickou rychlostí padám do kómatu.
Lidi mi říkají, jak čtou Ekonomické listy.
Lidi mi říkají, že každý den se musí žít naplno.
Lidi mi říkají tolik sraček.