Babičku jsme našli ležet za barákem s
Babičku jsme našli ležet za barákem s hlavou zaraženou ve skluzavce, zrovna když jsme přicházeli na povinnou víkendovou návštěvu. Musela dopadnout přímo na ni. Ani se mi ji nechtělo otáčet.
Co bych dělal, kdyby mi zůstal kus babči v ruce, to fakt netuším. O kousek dál, pořád v tom pískovišti, kam si smradi z vokolních baráků chodí hrát na děti, když jim zrovna dojde fet, sral pes. Někdo by tam měl dát pásku jak to dělaj fízlové, pomyslel jsem si. Samozřejmě, že jsem nic neudělal, byl jsem pořád skoro na plech.
O chvíli později jsme už všichni nahoře, já i můj brácha Tim a pak ta flundra, co si vzala tátu, protože jezdil v Audi a ocas mu plandal venku pokaždý, když nastavila tu svoji prdelku. Kéž by tu už byl, všechen vztek ze zničeného sobotního odpoledne by všichni hodili na něj a sám bych si udělal bezalkovej čaj nebo něco jinýho vodpudivýho, co by mě přimělo blejt.
Tim se ani neobtěžoval nějak projevovat city, co taky po něm chtít, je to mladej pacholek. A já mu nemám co vyčítat, všechno co jsem cítil by dokonale zastoupila nějaká pilulka, po který bych se z tohohle bytu vypařil. Tátova flundra seděla u stolu a klepala nehtama do hrnku s nedopitou kávou, jako by snad čekala, až se babča zvedne, otřepe ze sebe ten písek a dojde nám nahoru udělat bábovku. Ne, nemějte nám to za zlý. Takhle to prostě chodí, časem se z nás staly apatický kundy. Děda byl očividně jedinej, kterýho to nějak zasáhlo. Ještě aby ne, to už by bylo fakt zkurvený.
Seděl tam a jen tak čuměl na dveře od balkonu, který byly pořád otevřený. Podle všeho ho jen políbila na tvář s tím, že jde na chvíli na vzduch. Lehký vítr pořád nasával záclony, který sebou škubaly a vlály a utíkaly z místnosti, jako by nás volaly, ať si to jdem taky vyzkoušet. Ten vítr byl docela příjemnej. Děda říkal, že byl její čas a držel v ruce obálku, která se válela na zemi, když jsme tam přišli. Všichni víme, co v ní bylo.
A pak se mu ta stará zatuchlá palice naprosto pomátla a začal povídat o tom, jak kdysi jezdil po moři a skákal po horách a jak žil s moji babčou skvělej život a to jsem už nevěděl tuplem co dělat, protože na tohle prostě nejsem připravenej. A mám zimnici a třas a v podstatě celá tahle situace mi už od začátku přijde solidně na hovno.
„Vysvětli dědovi, že všechen tenhle sentiment je naprosto k hovnu, vzhledem k tomu, že bábi má právě místo mozku kaši“ vyštěkla flundra přímo před ním.
Bože ať drží hubu sem si pomyslel. Bejt na pískovišti ještě volnej flek, asi jdu taky. Dejte mi láhev. Do prdele.
Doráží otec. Všichni předstíráme city. Smutek a zděšení, na slzy jsme líní. Za situace jaká před roky nastala nemůžete očekávat, že se lidi budou litovat. Teď, když všechno víme. Každou minutu, každou sekundu, která se prostě jednou stane. Život se proměnil na jedno rychle vypité teplé pivo, které do sebe hodíte před tím, než si cvaknete lístek na metro a vodvalíte se přímo do pekla.
Začalo se mi navalovat. Vyrazil jsem z křesla přímo k hajzlu. Další věc o který vím je, jak bliju vedle mísy. Předešlá noc byla prostě zvrácená. Utírám si pusu do hajzlpapíru, utírám si i ruce a kolena, protože všude jsou kusy mrkve, kterou jsem nežral snad roky. Chce to jen jeden dlouhej, hlubokej nádech a všechno bude jako předtím. Z pokoje slyším Tima, jak o dědovi prohlašuje, „že je naprosto v píči“. Všichni jsme v píči v duchu odpovídám. Flundra cosi blekotá, asi směrem k mýmu otci a ten práská dveřmi a děda, i když ho nevidím, tak ten tam určitě pořád sedí u toho stolu a vzpomíná, jak mu Nela, babča, každou noc dala pusu na čelo a jak evidentně lhala, když mu říkala, že tu s ním bude navždy.
Vzpomněl jsem si na její kuře s houskovým knedlíkem. Pokaždý jsem ho zhltal co nejrychleji to šlo, sbalil do kapsy pětikilo co mi dala jen proto, že jsem se na ni pokrytecky usmál a utekl do nejbližší knajpy, daleko vod nějakejch pocitů.
Zapřel jsem se rukou o stěnu, že se zvednu, ale podlomily se mi ruce a šel jsem znovu na kolena, začal jsem brečet, snad i nahlas. Teklo mi to z nosu a očí a nějak jsem vůbec neměl šajnu, co dál. Snažil jsem se zakřičet, ale jen jsem vyplivl několik slin a chytil jsem křeč do krku. To trvalo pár minut.
Pak jsem se otřel.
Dědovi jsem se nepodíval do očí.
Zavřel jsem dveře.
A utíkal do nejbližší knajpy.
Byla přece sobota.