Bylo to skvělé.
nebo
Jasně, že se ještě uvidíme.
Po několika kilometrech utrpení v mé hlavě se každá zvuková stěna valící se z jukeboxu stáva malou oblbující ampulkou.
Nebo..
Jo i pro mě to znamenalo něco víc.
I přes všechny prognózy toho čím jsem měl být a co jsem měl dokázat,
stejně jsem byl momentálně na dně. Podle všech těch brožůrek a
usměvavých motivačních letáčků jsem měl být významný architekt.
Organizace pro malý černoušky a pro země, kde ti malí černoušci žijí mi
tvrdí, sakra snad po celý život, že bych teď měl sázek stromky někde v
Botswaně a píchat černouškům tetanovku.
Měl jsem být velkým zvířetem v nějaký právnický agentuře Příjmení,
Příjmení a Příjmení. Léčit rakovinu. Lést po sopkách a zkoumat jejich
činnost.
Po několika pivech, lahvičkách s amnézií se z motivačních plakátů stanou tvoje noční můry. Chce se mi močit.
Románky na jednu noc mají tu výhodu, že dotyčného nikdy neuvidíte přes
den. Nepoznáte jeho větry a jeho hysterii po špatném ostříhání u
kadeřníka. Nikdy vás nezklame a nikdy nebude chtít nalakovat podlahu.
Tohle byl svět, který byl každou noc jiný.
Nebo…
Románky na jednu noc normálně nemám, byla jsi vyjímka.
Všechno toto můžete říkat, protože váš společný osud má nálepku
Omezený. Je to můj a tvůj úsek, ve kterém si vyměníme naše orgány a
možná i očucháme spodní prádlo.
Když jsem stál u pisoáru, zjistil jsem, že nikde v dostupné vzdálenosti
není žádný ubrousek. Držel jsem ho pořád v ruce a jedinou věc, kterou
jsem chtěl, bylo utřít si žalud abych si nezaneřádil trenky.
A to jsem zrovna teď mohl kalkulovat čísla na burze. Mohl jsem prodávat auta.
A tak ho držím v té ruce a z baru pořád doléhají zvuky té příšerné písně a na záchod nikdo nepřichází.
Pomalu šoupám nohama, protože mám nohavice až pod kolenama, k nejbližší
kabince. Tohle je ten nápad, který by vás normálně neměl napadnout.
Tohle je to, co by přední politolog nikdy neudělal.Mohl jsem se fotit s
vychrtlýma černouškama a místo toho se šoupu k tý kabince, abych
ukořistil trochu toaleťáku a mohl v klidu vyjít, čestně a hrdě, mezi ty
ostatní lidi, kteří neví, že každou sekundu v jejich společnosti umírám.
Nebo…
Tohle byl ten nejlepší sex všech dob! Musíme to zopakovat.
Jo, to taky říkám.
Anja měla velmi roztěkaný pohled. Tedy, v první moment. Její šedé
kalhoty ležely na zemi a byly druhou věcí, kterou si z našeho setkání
pamatuju. Tou první byla její vagína, její opium a dávkovač mého
heroinu, heroinu pro moje nedokonalé sny, pro moji kariéru, která
neexistovala.
Byla to každá vagína, kterou jsem kdy viděl. Utišovák. Uchlácholitel.
Definitivní tečka za myšlenkama na to, co nejsem. Měla krásné oholené
nohy a světle modré tričko mírně měnící barvu pod tíhou dopadajících
neonů od pisoáru. Přesně toto byla Anja, když jsme se potkali, když
jsem doskákal s nohavicemi pod koleny k té kabince a vykopl jsem její
dveře v domnění, že v kabince nikdo není. Tohle byl náš okamžik ve
kterém jsem hrál hlavní roli. Já a můj penis v mé ruce. Ona a její
vagína tam, kde bych ji nečekal. Na pánských záchodech.
Chtěl bych poděkovat Akademii,že nás nominovala. Režisérovi, že nás obsadil. Rodičům, že nás dobře nevychovali.
Byl to náš okamžik, který byl nekonečný.
Bylo to intimno. Jo, můžete namítat, že já jsem právě dočůral a ona pravděpodobně dokončila to, co bych nikdy nechtěl vidět.
Nebo taky říkám..
Miluji tě.
Jo, to je moje oblíbená lež.
Podívala se na mě.
Polkla.
"Ať je to ale rychle" řekla.