Asi jo.
Takže to není moje chyba.
všechno co jsem kdy udělal ve spánku jsem nemyslel vážně.
Tady to podepište.
(vyjma análního sexu)
Chtěl jsem otevřít skříň, ale žádnou nemám.
Nevadí mi to.
Oblíkám si rifle, protože to byla jediná věc, co jsem si včera sundal. Dopíjím Gambrinus.
Delvita 16,80
Billa 17,90
Dostupnost: okamžitě.
Přidejte zboží do košíku, dejte smysl svému černému kapitalistickému prasátku.
Na šest jsem v práci.
Bez kravaty. Bez ambicí.
Netrvá to ani pět minut a už za mnou skrz regály běží ten pošahanec Jiří, Jiří co není šéf, ale chce být šéf.
Potřebuju tě zařadit do papírků huláká.
Chci z tebe udělat položku v Excelu,
číslo v databázi.
Ostříhat ti mozek na malej praktickej jednostěn.
Pro mě za mě Jiří, klidně tam napiš, že smrdím.
Hahaha, oba se smějeme. Tedy, já při tom nevydávám zvuk jako on.
To se dělá, když se chceš dostat na firemní večírek.
To se musíš krásně smát, dobře držet ten šanon a říkat jako
Skvělá práce
Jsme v předstihu
Já to zařídím
Bravo! Bravo!
A on pořád nejde. Můj třetí gambrinus schovanej v rozbalený krabici za jeho ramenem pořád upouští bublinky a hladově na mě mrká a on pořád přemýšlí, jak ze mě udělat krásný číslo.
Jmenuju se Pavel, přistěhoval jsem se z malýho města
a v chrpově modré statistice vypadám opravdu krásně.
Zn: střelím zbytek mozku.
A on to pořád nechápe.
Takže říkám: jo přestanu kouřit. Budu míň pít. Budu šlehat vajíčka pořádným šlehačem, krájet chleba na prkýnku, dávat rohlíky labuťím, cokoli chceš píčo.
Jenomže tohle byl jeho svět. Svět dvoubarevných propisek, kdy červená se používá jen v kanclu. Svět roztomilých přítelkyň, co čekají u krásné Octávie s logem Makra. A on tam zapadal.
On byl ten typ, jehož nejlepší kamarádi umřeli dlouhé roky před tím, než se vůbec narodil.
Chodíval na ty párty a plesy.
Lovil vysokoškolačky, na strniště a citáty z knížky Františka Běhounka.
On byl ten typ, co si na péro namotá červenou mašli,
že až se vysleče, u ní doma, zatímco ona krmí kočku,
vykřikne to americké Překvapení.
Jenomže k tomu nikdy nedošlo.
Pokaždé se na pártych a plesech tak zřezal,
že stál vedle mě u pisoárů,
zapomějíc, že vypadá jak chodící dárek k Vánocům,
dávajíc chcaní nějakej ten elegantní rozměr.
Takže nakonec, když jsme v šest odcházeli,všichni jsme moc dobře věděli, kam dojdeme a kam zase půjdeme.
Rozdíl byl v tom, že moje prasátko mělo smysl.
A každou noc jsem usínal, jako by byla moje první.
Noc, láhev, anál, opilost, demence.
To Jirka, ten seděl u stolu,
zatímco jsem spal,
dělal ze mě čísla,
v neexistující galaxii.