A oba mlčí. Sledujíc oceán.
Slepá dívka:
Popiš mi to..prosím. Jaký je den? Popiš mi moře, popiš mi kameny. Jen prosím něco řekni.
Kluk minutu mlčí.
Přikládá si ruce k čelu, mne si vlasy.
Kluk: Moře je špinavé.
Moře je překrásné.
Kluk: Moře je špinavé a voda kalná.
U očí se mu objevuje první slza.
Kluk: Voda je kalná a u břehů je dost odpadků. Je to zaházené sračkami. Je to moře sraček vedle moře odporný kalný vody. Tohle chceš vědět? Tohle chceš vidět?
A na pláži není ani jediný papírek.
Ani jeden důkaz pohozených nanuků, nebo odumřelých pneumatik.
Záběr na dívku, stále se dívá směrem k hladině.
Slepá dívka: A co kameny? Jaké jsou?
Kluk: Jsou..jsou prostě hnusné. Jsou potřelé nějakým slizem, tím zeleným ksindlem z vody, kluzké a když k nim přijdeš blíž tak smrdí..
Láme se mu hlas když to povídá.
A kameny..ty jsou nádherné..vysušené horkem.
Slepá dívka otáčí hlavu směrem k němu.
A Slepá dívka povídá: A co ptáci? Jsou tu ptáci?
Kluk: Mrtví.
A Slepé dívce, pořád dívající se na něj, vyjíždí první slza z očí.
A další.
Kluk: Jsou mrtví. Vidím dva, podél břehu. Pomalu hnijí. Jsou mrtví a hnijí a kolem krouží další ptáci a čumí na ně jako by jim vůbec nedocházelo, že jsou mrtví.
Slepá dívka pláče a opět se dívá směrem k nekonečnému oceánu.
A Kluk pokračuje: A všude kolem jsou poházený střepy. Střepy a prázdný plechovky od zasranýho piva..
Slepá dívka: Dost..prosím.
Kluk kříčí: A vložky a další svinstvo, kusy plastu. Hovna od psů, které nikdo neuklidil. Tak co, pořád ti vadí, že o něco přicházíš? Jsi spokojená?
Kluk odchází.
Slepá dívka pláče.