Reklama
 
Blog | Lukáš Palán

Ženský II

Někdo se naklonil a řekl: Kdyby se ženy rodily jen od pasu dolu, život by byl o tolik jednodušší. Jeho žena potom vzala pánev a umlátila ho k smrti. Každý zažije nepovedenou večeři. Na každou zeď jednou dopadne krev. Každý z nás zažije poslední narozeniny. Většinou jsou to ty nejsmutnější.

 
Někdo další řekl, že všechno už bylo řečeno a že už nemá smysl něco říkat, natož psát a číst. A stejně to řekl. Znovu.

Je to jako sundávat další kalhotky. Čekat, že z ní vypadne něco rozumného. Z úst, aby bylo jasno. Pokud zatnu zuby a vyvinu nesmírné úsilíchv, to nejlepší, to nejlepší co dokážu vytvořit vlastníma silama, za celý můj život, bude ranní masturbace. Přesto nejsem spokojen s její bradou. Nebo s jejíma myšlenkama. 

Reklama

+++++

Večer probíhá tak, že se potíme, protože se snažíme vymyslet dialogy. Nejsme natolik blbý, abychom se bavili o počasí, ale i tak se každá další věta mění v střep v plicích.

Vtip.Hahaha.Moudro.Hmmm.Sex.

Přišla servírka a ptá se, co si dám a já že nalejte mi prosím trochu skla přímo do jater, ať si ušetříme čas. Chtěl bych dětskou porci žiletek přímo do uší. Nakrájet.  

Říkám že zaplatíme a pak stojím u kasy a říkám, že je to dobrý, ať si zbytek nechá a pak říkám “Nezajdeme ke mně Její jméno?” A Její jméno říká, že by jsme mohli a já říkám “Tady” a odemykám a Její jméno si lehá na postel a pořád mluví a mluví a já říkám “Už nic neříkej” a ona pořád mluví a mluví a jsem nahý a ona je nahá a já si říkám, ne nahlas, jen tak, že to teda asi stálo za to, protože prdel má dobrou a pak říkám ať si ho veme do huby, takže bude na chvilku mlčet, a pak říkám, že se jdu vychcat, protože po sexu se mi vždycky chce a pak říkám, jestli tu chce přespat a ona říká, že ne, protože musí ráno někam pryč ale už nevím kam, protože ji neposlouchám a já říkám ať teda jde, že se mi chce spát a ona říká, že mě asi miluje a na to já neříkám nic, páč když nic neřeknete, lidi se cítí blbě a už to nezopakují, takže odchází a já si konečně, po celém dnu, 

upřímně

dlouze 

nefalšovaně usral.

To nejupřímnější co ze mě dnes vyšlo byl můj vlastní prd.

+++++

Slyšel jsem, jak všechny billboardy s těmi dokonalými muži co mají krásné zuby a krásné vlasy popadaly z nebe. Je to jako sledovat kozorohy, probodané a zavěšené za kopyta u silnice. Ideály, které nikdy nedostihneme.

+++++

Na druhou stranu, všechny lži vznikají na základě dalších lží. Jakmile jeden ideál padne, padnou další. Tentokrát tuším, že to byl Yates, kdo řekl nebo napsal, že všichni časem začneme lhát, protože je to jednodušší než říkat pravdu. Mé ruce se nikdy necítily tak svobodně.

Vždycky se musím v duchu zamyslet a rozesmát, když vidím nějakou vymazelnou ženskou, v obleku, nebo jen tak, v nějakých večerních šatech, jak někde stojí a tváří se, jako by zrovna začala existovat. Bankovní úřednice. Poštovní úřednice. Úřednice všeho druhu. Právničky. Manažerky. Starý pomalovaný babky s fialovou trvalou.

Každá do jedné, v jeden moment, klečela na kolenou a měla jedno péro v prdeli a druhý v hubě.

Je docela velká pravděpodobnost, že ta nesmírně decentní a zamlklá doktorka od vedle, která ve vás budí respekt adekvátní každému poklapání jejích dokonalých střevíců zrovna zažila zlatý déšť. 

Přesto, když kolem nás nejsou zdi, nikdy se to nestalo.

Jakmile se vyjde ven, nikdy to neproběhlo.

Ty lži…

Pořád na to musím myslet. 

+++++

Tuhle jsem jel pryč z Prahy. Scéna vypadá tak, že nádraží je poloprázdný.

Scéna vypadá tak, že jsem v kupé a v kupé jsou další dvě ženský a ta jedna, ta jedna z nich měla elastický kalhoty, takový co se teď nosí. Jako top zvolila přiléhavé tričko s leopardím motivem. Ve skutečnosti neví, co je to leopard. Černé linky zdůrazňovaly její osobnost a pozitivní vztah k orálnímu sexu.

Ta druhá zvolila jednoduchost jako hlavní motiv, obyčejné tričko a obyčejná sukně. Na jejich malých prsech se třpytila visačka, říkající, že věří v Boha. Vypadala v podstatě jako anděl a visačka na tom neměla žádné zásluhy. 

Potkali jsme se ve vlaku a už se nikdy znovu nepotkáme. Tenhle fakt je osvěžující. Lidé jsou přijatelný doplněk když víte, že jsou na jedno použití. Kdyby se lidé dali po jedné konzumaci vyhodit do koše nebo střelit do antikvariátu, miloval bych je. 

Ta jedna jela z párty v Praze páč slavila kámošky narozeniny páč jí bylo devatenáct páč její tělo bylo potřeba někde vystavit páč je krásná. Stačilo si poslechnout jednu její větu a člověku došlo, že její jediné poslání na tomto světě, ač se bude snažit sebevíc, bude nosit oblečení a spát s muži. Jmenuje se Alice ale svoje jméno nesnáší páč jí ho dali rodiče a páč je blbý páč rodiče jsou blbý.

Ta druhá je mormonka a je na misii v České republice a štítek na jednom z jejich pěti kufrů říká, že je ze San Diega a jmenuje se Tabitha Joy Bartholomew. Každé pondělí má volno. Miluje bicí. Líbí se jí Ďábel nosí pradu a filmy od Disneyho. Má psa a nevlastní televizi. Krom toho věří, že po smrti jí Ježíš obejme a znásilní do bezvědomí. Na nějaký ty další planetě v tom dalším životě.

Jinak tu jsme všichni naprosto normální.

Ty dvě bytosti, tolik podobné lidem, začaly dialog a já jsem začal poslouchat. Jako by z nebe sestoupila asertivita a z pekla blbost a já jim to měl odpískat, souboj, v tom našem kupé. 

A leopard říká No já jako věřím, že jo, jako že něco bylo nebo jako že je, páč je nesmysl aby si to lidi všechno vymysleli, to by ani nebylo možný, aby jako někdo vymyslel celou Bibli.

A leopard říká A jak to teda jako bude za rok? Sem četla, že podle těch Inků jako bude konec světa jo? Jak to jako bude probíhat, to budou padat ty meteority? Páč já četla, že stačí, když spadne jeden meteorit a zničí jako půlku republiky minimálně.

Představte si sami sebe, jak ji sledujete. Slyšíte, vidíte. Jak je vám smutno.

A leopard říká že kostel jako je fajn, a já tam jako chodím, a dívej, dívej, všechno si vymýšlím, slyšíš, nic netuším, nevím kdo jsem, skládám slova tak, jak mi radí moje leopardí tričko. Moje třpytivé náušnice. Každá moje sms odpovídá místo mého mozku. 

S každou další větou se měnila na ty nejvíc asexuální neživé předměty. Na kaluž. Na flek od kečupu. Každou větou se víc a víc stávala nepotřebným odérem potu v tramvaji. Každou další větou říkala, že její pochva je ta jediná dobrá věc, která se jí přihodila.

+++++

Když odešla, bavil jsem se Tabithou. Vlak jel příliš rychle. Neobtěžovala mě kecama o Ježíšovi, ale samozřejmě že to zkoušela. 

A co vám říká modlitba?

Milujete vaši rodinu?

Proč si myslíte, že neexistuje Ježíš?

Stalin, Mugabe, Hussain.

Dál.

Všechno co nás spojovalo bylo naprosto jednoduché. Nic nebylo složité. Nikdo nám nic nenalhal o tom druhém. Neexistovala ani jedna myšlenka na sex. Až zpětně jsem si uvědomil, že tohle byl možná faktor, Ježíš a všechno kolem, proč jsem nepomyslel na její rozevřené nohy. Jen slova. Útok a obrana. Proč se stalo to a to? Páč to Ježíš chtěl. 

Nikdo nejsme dokonalý, ani on.

Nevyzpytatelné jsou cesty boží.

Tlachy tlachy tlachy.

+++++

Ona byla ten ideál. Ježíš by to tak chtěl. Být její první. Žádné lži.

Nebyla jako bankovní úřednice. 

+++++

Když odešla, došlo mi, že jsem z nás tří, co jsme dnes cestovali, ten nejvíc nepoužitelný. Ta první byla tak hloupá, že si neuvědomovala vlastní existenci. Druhá věřila, že neexistuje, nebo že bude existovat navždy, vyberte si. A mezi nima já, vědom si toho,

že nic nebude nikdy dokonalé.

Ani dokonalost.

Vzduch přesto, právě proto, voněl a nebe kleslo. Zvířata dýchala zhluboka. Každý horizont byl skoro dokonalý.

+++++

Cestou zpátky do Prahy stojím v tramvaji a starý báby za mnou mluví rusky. Jejich načančané vlasy píchají kolemstojící do očí. Jejich smrad z jejich zasmrádlých oblečení smrdí na metry. Ženská naproti telefonuje a křičí, tak nahlas, ach, křičí, že byla tam a tam a musí udělat to a to, a že ten Ondřej a tohle, nestíhám, křičí, že všechno je takhle a tohle. Za ní sedí další ženská, dívka, kouká na mě a jak se na mě dívá, pokynu ji gestem „to je ale kráva ta před tebou že?“ načež vůbec nereaguje. Za mnou další ženská, je jí snad třicet, ale vypadá, že umřela už před rokem, došla ji sms, vyzvánění má na maximum, aby ho slyšela i do toho záhrobí, nebo kde se vůbec pohybuje ten její umučenej ksicht. Nastupuje další ženská. Je jí sto a má namalovanou pusu. Má uplé tričko a její špek se snaží dostat zespod toho trička. Snažím se na to nedívat, ale musím se na to dívat. Pak se jí podívam do očí a navzájem si vyměníme pohled kéž bys umřel. Ta ženská co tak hlasitě telefonovala dotelefonovala a začala se bavit s tou dívkou, které jsem pokynul, že je krává a ukazuje se, že je to matka s dcerou. Trapný moment. Rusky se začnou hlasitě smát. Jejich hlavy se kroutí ale vlasy se ani nepohnou. Stará žena kolem stovky vedle mě se na mě pořád dívá a já začínám slzet z jejího parfému, protože si  na sebe vystříkala snad tunu té sračky. Je dokonalá, samozřejmě. Všiml jsem si dívky nalevo, kterou jsem doteď neviděl. Vypadá jako by vypadla z nějakýho retro katalogu, četla si. Všiml jsem si, že je to nějaký brak. Nahrnulo se mi trochu zvratků do pusy, ale spolkl jsem je. 

Když jsem došel domů, položil jsem na zem tašku a zavřel jsem se v koupelně. Netrvalo to dlouho a poprvé v životě jsem se pozvracel z lidí. Z žen. 

+++++

Další den ráno stojím a čekám na tramvaj. Vedle mě si stoupla krásná dívka a pousmála se. Chtěl jsem ji požádat o ruku.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama