Reklama
 
Blog | Lukáš Palán

V práci

Práce v nejmenovaném knihkupectví vypadá tak, že každé ráno chcete umřít na záchodě, čímž by se zábavnost vašeho dne zvedla o 200%.

Scéna vypadá tak, že

se rozsvěcují světla

Reklama

zdravíte padesátileté ženy s trvalou

všechny se jmenují Mirka

zdravíte třicetileté kluky s poruchou erekce

všichni se jmenují Toník

jsou to vaši kolegové a nikdo nepije pivo.

 

Když řeknou, že jdou pařit, znamená to, že si dají dvojku bílého a budou si povídat o kuchařkách.
Polovina z nich jsou gayové, což není špatná věc. Nikdy nebudete na pracovišti shánět jelenní lůj, krém na ruce a vlhčenné ubrousky. 

Pracovat v knihkupectví rovná se popírat veškeré teorie o ekonomické krizi. V praxi to funguje tak, že když si někdo vezme knížku z novinek, jdete do beletrie a vezmete další kopii. V beletrii si další zaměstnanec všimne, že chybí jedna kopie v polici a dá ji tam ze šuplíku. Další zaměstnanec si všimne, že chybí v šuplíku a jde pro ní do skladu. 

Být u moci pořád komunisti, všechny by nás postříleli.

Celý život jste doufali, že jednou změníte tok dějin, vymyslíte druhý penicilin, objevíte stroj času. A teď je ten váš obrovský moment tady.

Podívej mami a tati, posunul jsem tuhle knížku o dva centimetry doleva. Všechno co musím v dalších hodinách udělat je stát, mít otevřené oči, občas mrknout. Smát se, jako bych zvracel diamantovou zubní pastu. Předstírat vítr v očích a radost v těle. 

Ve skutečnosti všichni čekají, až někdo zemře, aby se jeho knížka prodávala po desítkách. Vozit je na vozíkách a sledovat, jak se lidi hyeny vrhají na jejich zbytky. 

Nejvtipnější sekce je Historie. 

Zbraně, války, letadla, Hitler, Hitler, Hitler.

Tam se motá největší procento propocených mužů ve flanelkách, mají igelitky a ledvinky kolem pasu a brýle a studují a přemýšlejí, jestli si vzít knížku o F-21 nebo F-35, nebo U-343.

Dobrý den, máte prosím vás knížku, která mě naprosto vydědí ze společnosti? Je důležité zmínit, že jsem se už patnáct let nedotknul ženy? Časem budeme zase opice.

Třicet minut pauzy na jídlo se zvětšilo na váš celý den. Je to nejkrásnější moment uprostřed momentu. Václavák se kroutí pod nánosem Španělů a Rusů a holubů. Prašťjakuhoď. Naproti jsou lahůdky, kde pracují jen Jiřiny Švorcové. Každý den si koupím makovej závin a druhou půlku dám bezďákovi, aby se taky najedl, když je to léto a venku je hezky a všichni nám teda nabulíkovali, že život je hezkej.

Není to tak dávno, co jsem žádnýho bezďáka nenašel. Chtěl jsem někomu dát jídlo, ale nikdo ho nechtěl. Možná, že kdyby v něm bylo trochu koksu, stačilo by ho hodit před Komerčku

a ti krásní mladí pánové

v černých košilích a zlatých hodinkách

jak jejich mámy brečí

radostí a pýchou

že jsou úspěšní

že dobívají svět,

tam v té Prahe

se na ně sletí

jako holubi na hranolky.

Jejich černé košile a zlaté hodinky a levitující manželky a vodní auta a děti z katalogu.

Prvnídruhátřetí cigareta, každá je lepší než poslední, protože všechny jsou první a poslední. Když je vám dvacet sedm let a všechno se hroutí k zemi, cigareta se stane sexem, svatbou, malým koťátkem, které není schopné vyjít schod a všichni hystericky křičí a trhají si vlasy, jak je to roztomilé.

U pokladny jsou k prodeji takové ty malé titěrné sirky, které mají snad centimetr. Někdo vzal obyčejné sirky, zmenšil je o polovinu, snížil výrobní náklady na třetinu a zvedl cenu desetinásobně a lidi se můžou zbláznit koupit si sirky, i když je nepotřebují, protože je na nich fotka plesnivého mostu. Kupují si ty krásné malé užitečné sirky a mají ruce u brady a vedou dialogy o „slyšela jsi, že v tý Africe lidi umíraj hladem nebo co a tak“ 

Samozřejmě.

Uprostřed prvního patra vráží do nádherné blondýnky nádherný brunet, vymění si pohled na své dokonalé zuby a on se ptá na číslo a dostává ho a červenají se mu uši a pak ji políbí na tvář a odchází, každý svým směrem pryč a už si nikdy nezavolají. 

Nebo za pár let umřou na verandě, spolu ruku v ruce, jen proto, že jeden z nich čte takovej brak jako je Ludlum. Jejich pes se jmenuje Azor, má také bílé zuby. Anál dělají každou první středu v měsíci.

Scéna vypadá tak

že se zhasíná

a všechny Mirky a všichni Toníci jedou domů

a přemýšlejí, kde si to udělají

jestli ve vaně,

nebo na posteli,

nebo co třeba trochu dobrodružství

a zkusit to v kuchyni.

Pak hurá na chatu.

A pak ještě jednou a ještě jednou.

A pak rychle umřít, dřív než se promešká správný moment.

Který je teď.

 

Scéna vypadá tak

že se rozsvěcují světla

zdravíte bla bla bla bla bla

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama