Reklama
 
Blog | Lukáš Palán

Dvakrát a dost.

Malý dýchánek s andělíčkama.

Bydlet s třema ženskejma je jako krájet chleba ve vodě.

Každá odhozená ponožka je zaznamenaná, každý odchod do práce a zapnutí topení. Království malých odličovacích tampónků a ledničky, která je plná rajčat a paprik a těstovin.

Ta lednička, kterou se někdo minulý týden pokusil natřít na růžovo.

Caroline je z Mauriciusu a kdybych se nepodíval do Wikipedie, myslel bych si, že je to snad nějakej karamelovej dort.

Caroline vypadá jako malej klon gumídka a Rihanny a má tak bílé zuby, že to není sexy.

Sedí u stolu a hraje si s Olajiním telefonem.

Když jsou tři ženy zavřené v jednom domě a nemají muže – začnou chlastat.

Každý večer se sejdou a zvedají Smirnoffu tržby v Irsku o několik setin. Stačí jedna malá kuchyň a tolik pocitů, kolik si sebou jen přineseš – Nuda. Bezmoc. Nezmoc. Apatie. Utlumení. Falešná láska.

Kouř z cigaret se mění v obrovskou neonovou křížovku přesně mezi ledničkou a dřezem. Pomalu se blíží k Agi, ale ta už milence našla – jemné částečky prachu se pod útokem tančících, zpocených ale dokonale oholených nohou zase vracejí blíže k nebi a přísahal bych Bůh, po pár deci vodky, že to dělají jen proto, aby ji byly blíž.

Když spolu bydlí tři opilé ženy, občas dvě z nich napadne na sebe vyskočit a zrovna teď byla Agi, ta krásná tou chytající a Olaji, ta nejopilejší tou skákající.

Musel jsem dávat pozor při cestě na hajzlík abych nešlápl do střepů, v kterých se válely a které je vůbec nebolely.

Tohle jsou ty momenty, které mi nebudou chybět.

Když jdu zpátky, Olaji ještě leží na zemi a Caroline řve, že jí přišla zpráva.

Prej Přečti mi to.

V místnosti se převalují pazvuky co vydává Sting v nějakým nepovedeným remixu jeho arabského diskofláku, prach si lehá a já dolejvám vodku.

Prej Olaji.
A ona
Prej Od koho to je biatch!

Prej Olaji, tvoje máma umřela.

Smirnoff jsme koupili před necelýma dvěma hodinama a byla pryč. To je bordel. V opileckým disko infernu otevřená trouba, prej stroboskop, pořád zůstává otevřená a vyhřívá místnost a do takovýhle pohody si někdo dovolí umřít.

Myslím na to, že jsem předevřírem vytíral.

Radši jdu kouřit ven.
Teď to bude zběsilé, hysterické a velmi ženské. To není pro mě.

Druhý den potkávám Olaji v kuchyni a Olaji si sedí na židli a jí špagety bolognese a já jí říkám, jak se má.

Skvěle.
Trochu mě bolí hlava.
A taky nemůžu najít telefon.
Co jsem včera dělala?
Tys tu byl taky?
Nebyla jsem moc sťatá že ne?

Asi bych se měl nadechnout a říct ji podruhý, že její máma umřela.
Znovu ji zabít jen aby to bylo aktuální a mohl to podat.
Asi bych neměl přemýšlet nad tím, jak je to bizarní a jestli je to těžší než to říct poprvé. Jistě, že je to těžší.
Asi bych ji měl obejmout kolem ramen.

No, úplně poklidnej průběh to nemělo, ale nemusíš se za nic stydět jí říkám.

To jsem se tu válela ve skleničkách? a ukazuje na střepy

A já že jo, že dělala andělíčky a plavala ve skle.

No, na to moc pyšná nejsem. Ale dokuď při tom někdo nezemře tak vo nic nejde ne?

Jo. Máš recht. Beru bundu. Zamykám. Utíkám.

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama