Holkám ničíš sešity.
Když jednu z nich srazíš na chodbě, tak silně, že má otřes mozku, zasměješ se ji.
Plivneš na ni.
Je ti čtrnáct a chodíš na hajzl s časopisem ve kterým je jinej časopis a věc co tě nejvíc trápí je ta, že zadní víko hajzlu vyluzuje ten nevyžádanej zvuk když si "čteš".
Je ti patnáct a můžeš být kosmonaut, právník, doktor. Nebo ošetřovatel zvířátek v ZOO, pokud jsi holka nebo gay.
Sedíš v lavici, je to tvůj první den na gymplu v Přerově, kam chodí všechny děcka, co vyšly základku v Přerově.
Pořád bys mohl být překladatel, dirigent nebo psycholog.
Každou hodinu v hospodě chodíš ven, do podloubí a čekáš až člověk, kterýho znáš patnáct minut, nabije fajfku a společně se zbombujete.
Jsi na hovna.
Pondělí, neděle, středa, celej listopad, celej rok.
Jsi společenský. Independent. Dechberoucí.
Máš dredy a výšivky na baťohu a vážně se ti nelíbí, že se nějaký opalovací krémy testujou na krysách.
Tohle je maximální progrese tvýho života.
Jsi celej vzrušenej.
Chodíš na disco.
Pivo ti začíná chutnat.
Tvoje první vztahy přebíjí první nevěry.
Když lížeš holce kundu ve favoritu před místním kulturákem, uklouzne ti noha ze sedačky a zakousneš se jí omylem do poštěváku.
Ona křičí, ty jdeš zpátky dovnitř, Gambrinus, jsi na hovna.
Celej další rok.
Maturuješ.
Ožralej.
Můžeš být politik, starosta, divadelní režisér.
Maruška ze sousední ulice je smutná, tak ji obejmeš.
Máte svatbu.
Dvě děti.
Bereš práci. Děláš v lahůdkách, v Jednotě.
Krájíš salámy ve fialově-zelený uniformě z roku 1986.
Tvůj život přestává být vzrušující stejně jako tenhle článek.
O pár let později opouštíš na víkend Přerov a v autě tvý tchyně dojedeš až do vzdálenosti 20 km.
Wow.
Už nemůžeš být doktor.
A už nebudeš.
Tvoje dítě jde na základku.
Jeho první den.
V Přerově.