Prvotina Adenin vznikla v rozmezí října a prosince 2011 a překvapivě to byl porod docela svižný. Překvapivě, protože jsem se s myšlenkou „napíšu knihu, která změní svět“ plácal několik let (přesněji čtyři dobré roky). To co z toho vzešlo rozhodně není kniha, která by změnila svět, není to ani kniha, která by měla tendence aspirovat na nějaký ceny, ale pořád je to o několik tříd lepší literární dílo, než žblebty Báry Nesvatbový, Harry Potter, nebo třeba Bible.
Adenin se odehrává v blízké budoucnosti, v alternativní budoucnosti, která se od naší současné liší pouze tím, že lidé dopředu ví, kdy zemřou. Nenávidím sci-fi. Nečtu sci-fi. Takže se po přečtení předešlého řádku neděste nějakých futuristických Neff pokusů nějakého mladého nerda, plných vesmírných lodí a jednorožců. Bavíme se tu o sci-fi, které sci-fi vlastně vůbec není. Nastolená situace je v knize rozebrána na několika centimetrech čtverečných a slouží jako podpěrný bod, který ospravedlňuje poněkud zvláštní chování postav, které by v naší realitě působily hloupě a iracionálně.
Hloupě a iracionálně, protože když víte, kdy zemřete, přeci jen vám to trochu pozmění myšlení ( a chování). Stejně tak je to v případě hlavního hrdiny, který je konfrontován s jedním neobvyklým přáním.
V tento moment bych to utnul, né proto, že by byl obsah kdovíjakým tajemstvím, ale čistě proto, že si připadám trochu jako retard, když píšu o tom, co jsem napsal. Je to jako by jste masturbovali při videu na kterém masturbujete.
Víc než další spoilery vám napoví cca 8 stránková ukázka, kterou si můžete prohlédnout nebo stáhnout v PDF na adrese adenin.cz. Pokud se tedy rozhodnete se na to podívat a pokud vás (teď mluvím k tobě, jediný fanoušku) zaujme co jste četli a budete chtít víc, prosím nestyďte se využít mailing listu. Bylo by fér, kdyby se do něj přihlásil aspoň jeden fanoušek, aby na té stránce nebyl teda úplně zbytečně. Slibuji, že vám nepošlu žádný spam, protože jestli něco na světě nejvíc nenávidím, tak je to kapusta (a spam). Aktuální situace vypadá tak, že kniha končí fázi korektury a nastoupí fáze hledání vydavatele. Tři možné varianty budoucnosti knihy jsou A) najde nakladatele, který ji vydá, B) vyjde v určité kooperaci s magazínem Full Moon, C) vyjde samonákladem. Vzhledem k tomu, že všechny tři varianty budou mít odlišný dopad na datum vydání, cenu a dostupnost, doporučuji se pro jednou za život napsat do toho prokletého mailing listu.
To by bylo asi tak vše. Pokud se vám ukázka bude líbit, nestyďte se to dát najevo. Pokud se vám líbit nebude, napište to taky.
Dodatek pro budoucí spisovatele:
- Opravdu je pravdou, že začátek je nejhorší. Jakmile se přehoupnete přes prvních čtyřicet stran tak to půjde samo. Jestli ne, zkoušejte to znovu. Taky jsem mazal prvních čtyřicet stran asi čtyřikrát.
- Udělejte si osu. Pár pevných bodů. Vymyslete konec a vymyslete, jak se k němu chcete dostat. Je to podstatně jednodušší, než vymýšlet jak to všechno skončit.
- Pište denně!
- Ctrl+S je váš nejlepší kamarád!
- Neřiďte se radami, které vám dávají nýmandi jako jsem já.
- Když jsem psal, že porod byl docela svižný – je a není to pravda. Pravdou je, že kniha se vyvíjela naprosto jinak, než jsem zamýšlel. Vlastně jsem dopsal úplně jinou knihu, než kterou jsem začal psát. Nevím jestli to je pravidlem, ale raději s tím počítejte.
- Stejně jako v sázení platí, že první nápad je nejlepší. Nevracejte se, nepřepisujte. Zamotáte se v bludném kruhu. Tohle ale možná platí jen pro mě.
- Mějte pravidelně sex s někým jiným, než jste vy sám. Nevím, jestli to má vliv na vaše spisovatelské schopnosti, každopádně je to lepší než nemít sex.
Na závěr předčasné poděkování Dáše Beníškové za korekturu a Daliborovi Šimáčkovi za nádherný web. A Jirkovi Pomejovi, který je mou velkou inspirací.