A je tu mistr literárního smyku! Čistý start, dvakrát elegantní průjezd shodou podmětu s přísudkem. A hned na to frajeřinka: správně použitý přechodník! Ovšem přechodník bezprostředně následovaný hovorovým tvarem přídavného jmena je trošku moc i na vcelku toleratní kritiky, jako jsem já. Podivné Oni s velkým O. Schovaný (oni) v malÉm skladu a pak ještě mnohokrát patlanina stylů: fujky! “úlné”.”kuchyňě” (to se hned tak nevidí), “je už čtvrtej měsíc čistěj”, “šťatná”, “jaký to je, ta večeře”, “kdy mě poprvé došlo”, “špaget carbonára”, “kupou plastiku” “já byl už asi tak z 50% chemie”, “hromady a hromadyy”, ”do noh”… Autor je už asi tak padesátiprocentní spíša, tedy spisovatel, že.

To Němčík: Já ten článek předělával, pak jsem si toho všiml, opravil jsem to, ale na titulní straně blogu to zůstalo neopravené. Asi co je jednou dané …

To slečna s příjmením H. : Troufal bych si tvrdit, že spousta dětí v jeslích píše zajímavější věci, než většina dospělých. Takže bych je nepodceňoval 🙂

Paklize by se mi, po cemkoliv, mel zjevovat Donutil, tak bych to podruhe uz rozhodne nebral.